Vltava

Saša Michailidis se ptá hlavní kurátorky Galerie výtvarného umění v Ostravě, historičky umění Renaty Skřebské a malíře, pedagoga na FAVU VUT v Brně Vasila Artamonova. Výstava RELOAD, která byla loni v létě k vidění v pražské SmetanaQ Gallery, se snažila ukázat, že realismus v současné malbě stále žije. Je tomu tak? Nebo potřebuje restart? Jak k realismu v malbě přistupují pedagogové, kurátoři i návštěvníci galerií? Repríza z 12. 11. 2024.

Při své práci si dělá pečlivou přípravu. Během tvorby divadelních a filmových postav je pro ni podstatný každý detail – od zubní protézy až po specifické držení těla. „Mám ráda svobodu vymýšlení, s režiséry si určíme třeba barevnost nebo dobové zasazení, a já už se v tomto prostoru pak dál sama pohybuju,“ říká ve Vizitce. Poskytuje divadlo větší svobodu pro kostýmní práci? A co mají na sobě v pohádce čerti, když jdou vzít někoho do pekla? Ptá se Ondřej Cihlář.

Opakovaně se vracím do Florencie, abych stvrdil nepsanou smlouvu mezi svojí duší a tímto městem, jemuž vládne nebeská i pozemská Venuše – bohyně krásy a lásky. Florencie – to je synonymum renesance a humanismu. Synonymum člověka a lidství.

Saša Michailidis se ptá filozofky, spisovatelky, publicistky, autorky podcastu Pravda neexistuje na Echo24 Terezy Matějčkové a klasického filologa, filozofa, publicisty, překladatele Petra Šourka. U příležitosti vltavského projektu Zakázané léto se věnujeme tématu autocenzura v nás. Jak se hlídáme, co vypustíme do veřejného prostoru? Upravujeme své názory už předem v obavě, jaké ostré komentáře vyvolají třeba na sociálních sítích? Repríza z 24. 6. 2025.

„Co děláte? Já nic.Jen čtu – a to je všechno.Koupání už skončilo.“

Saša Michailidis se ptá syna umělce Stanislava Kolíbala, architekta Pavla Kolíbala, a šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka. Stanislav Kolíbal letos oslaví 100 let. Sochař, scénograf, autor kreseb, ilustrací a instalací, jedna z nejvýraznějších postav českého poválečného umění. V pražském Museu Kampa bude minimálně do února 2026 průběžně obměňovaná výstava. Čeho si z Kolíbalovy tvorby nejvíce ceníme? Repríza ze 7. 5. 2025.

„Villa Stacketonova měla překrásnou polohu. Malé, úhledné a čisté stavení bělalo se mezi cypřiši, dívajíc se průčelím svých osmi oken v prvním patře na moře, ležící pod strání, v hloubce dvou set metrů. Po pravé straně vybíhal do moře kus země, pokrytý vavřínovým hájem, po levé straně výběžek, nesoucí piniový lesík, z něhož tyčily se poměrně zachovalé zbytky chrámu Artemidina, rozloženého poblíže břehu.

Saša Michailidis se ptá správní ředitelky Činohry Národního divadla a Laterny magiky Jolany Dvořákové a ředitele technicko-provozní správy ND Václava Peloucha. 42 let po jejím otevření jsme se v červnu rozloučili s Novou scénou ND v Praze, ale jen dočasně. Na podzim začne její generální rekonstrukce. Co všechno se musí opravit? Podaří se zachovat původní architektonické prvky i v interiérech? Repríza z 18. 6. 2025.

Významný slovenský herec mluví o svém vztahu k češtině, vypráví o tom, jak mu studijní pobyt ve Francii změnil život nebo co mu dnes dělá radost.

V sobotu 6. září se v přírodním divadle v pražské Šárce uskuteční slavnostní představení Smetanovy Libuše k 105. výročí Prahy 6 a 20. výročí obnovení tradice šáreckého přírodního divadla. Titulní roli ztvární sopranistka Eliška Weissová: „Libuše je jedna z nejnáročnějších rolí českého repertoáru. Mám k ní velice srdečný vztah a je úžasné ji zpívat na místě s tak dalekosáhlou historií,“ říká ve Vizitce.

Odpočíváme v parku Jamese Simona u Sprévy, kolem nás skupinky studentů, milenců nebo úředníků, kteří se tu zastavili jen tak na cestě z práce. Všichni něco popíjíme: studenou bionádu, rádler nebo pivo.

Káže farář Ondřej Kolář.

Bývalý klášter kapucínů v Kolíně nabízí prostor ticha a usebrání, přestože jím za rok projde více než tisícovka lidí. Přicházejí sem praktikovat kontemplaci, ignaciánské exercicie, meditaci, nebo třeba jen pobývat v tichu a ústranní.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Letní Praha osmdesátých let minulého století, ve které panuje jiskřívá atmosféra prázdninového přátelství v souřadnicích totality.

Saša Michailidis se ptá dcery režiséra a scenáristy Jindřicha Poláka Kateřiny Polákové a publicisty, kritika Jana Lukeše. Ikarie XB 1, Nebeští jezdci, Návštěvníci, Pan Tau, Lucie, postrach ulice, Chobotnice z II. patra... V květnu jsme si připomněli 100 let od narození Jindřicha Poláka. Vedle Miloše Formana je naším světově nejúspěšnějším režisérem, filmoví historici o něm ale vedou jen útlou složku. Jak to? Repríza z 5. 5. 2025.

Nikdy se mi nelíbily. Připadaly mi jako obří vztyčené ukazováky, ocelová vzpupná gesta, symboly pýchy. Ani když jsem byla před rokem poprvé v Chicagu, se mi nelíbily. V tom městě, kde se zrodily a kde jich po mohutném požáru v roce 1871 postavili hned několik stovek, jsem nebyla oslněná.

Saša Michailidis se ptá ředitelky Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Pamely Morávkové a choreografa, pedagoga HAMU Jana Kodeta. Pražská taneční konzervatoř jako jedna z nejvýznamnějších vzdělávacích institucí profesionálního tance v Česku změnila loni v létě vedení, stalo se tak po téměř třiceti letech. Jak se proměňuje vzdělávání klasických tanečnic a tanečníků u nás? Jaké možnosti uplatnění taneční umělci po škole mají? Kam směřuje balet a kam současný tanec?

Dovezl na Ukrajinu tři prorusky smýšlející spoluobčany, a ukázal jim zničená města a obce, lidi, kteří pod ruskými bombami přišli o celé rodiny, školy v krytech i stovky masových hrobů zavražděných ukrajinských civilistů. Zkoumal, co to s nimi udělá. Zjistil, že téměř nic, a natočil o tom film. Řeč je o dokumentaristovi Robinu Kvapilovi, třech dobrovolnících, kteří s ním jeli do napadené a válkou sužované země, a snímku Velký vlastenecký výlet.

Každý někdy prožíváme okamžiky nebo se ocitáme v místech a situacích, které nejpříhodněji vystihuje přívlastek „magický“ či „kouzelný“. Je zajímavé, že před Williamem Shakespearem se v angličtině slovo „magic“ používalo výhradně pro magii v původním smyslu, přiřadit přívlastek „magický“ k běžným situacím (nikoli rituálům či amuletům) je dílem tohoto básnického velikána, jak o tom píše v knize Básnická řeč Owen Barfield v kapitole, jež pojednává o jeho sémantických objevech.